Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZA KARLA
Autor
OldRiverMan01
na dlazdenem nabrezi, oslizlem zlutymi slinami spinave reky, usina karel. je mu neco malo pres tricet. neni to poznat. na hubenem obliceji ma tolik sedi, tolik vrasek, spiny, smutku a rezignace - tolik ztrpkleho cynismu, ze se podoba spise prizraku. cernemu svedomi tech co prochazeji kolem, nez cloveku s kdysi jasnyma ocima a velkym mekkym srdcem.
zacina svitat. karel konecne nevnima chlad kamenu v kostech. pomalu a jiste upada do deliria, ktere nazyva spankem. okena mu zere jatra a on neciti zimu. neciti nic. pro par hodin unikl peklu s ledovymi paraty a hladovymi dary.
racci ho tise preletaji, mozna ani nevidi schoulene telo spinave tak jako zem po ktere se vali. neviditelny, a casto radeji nevideny clovek v klubicku na studenych kamech. nesni, neciti a kdyby ano snil by o horke polevce kterou jako dite nesnasel ale musel ji snist. o hrnku kakaa pred cestou do skoly a o chlebech s marmeladou. o konejsivych rukach, o domove. snil by o neprobuzeni.
ale probudi se. duse i telo vydrzi tolik... az rozum useda. posadi se, podiva se na reku, neuvidi ji. mysl i telo mu sziraji zeleni hadi otravy a zimy. nekdy ma stesti a divky z teamchallenge mu prinesou trochu horke kavy, oblozeny chleb a spoustu reci o kristu.
diva se na ne. maji vazne oci a tak krasne cistou plet, leskle rty a vlasy ktere jiste krasne voni. stoji tam pred nim. ciste, syte, mlade, krasne. vsechny jsou krasne, adele zadosti pro karla co zna jen zimu, spinu a samotu.
topi se v okene, protoze nema silu utopit se v rece. chouli se na studenych kamenech, protoze nema silu bit se o teplejsi mistecka s ohari sveho sveta.
neplace. ani v tech nejhlubsich stavech intoxikace. nemuze, nema slz, nema uz zadny cit. jen bezbreha, nekonecna, lhostejna apatie, kameny nabrezi a zubata zima.
ale bije mu srdce a v prstech jeste stale trochu citu zustalo. je tedy na zivu. musi byt. proste porad je. porad. porad.
kameny mostu, zelezne zabradli, shlizeji na uzlicek z masa, krve, jedu a smutku. nevi o nich, nevi kam ani proc. jen par korun na lahvicku modreho zapomeni hleda.
najde dnes, zitra a snad uz brzo nebude kdo, nebo co by hledalo. kratky clanek o umrzlem bezdomovci, a tam nekde - tam jinde - horke kakao a chleba s marmeladou.