rybičky

znaval jsem chlapa kterej mel, morsky akvarium a nejaky vzacny rybicky. byly stribromodre po celem tele pokryte jedinou barvou.
akvarko bylo v kuchyni a on sedaval u kuchynskeho ostruvku, cele noci. popijel vino, dival se na ryby. sam a v tichu.
rybicky ponekud nervnozni, neustale varovane bioritmem, ze ted nema byt svetlo, v  opatrnem chovani proplovaly mezi kvetinami. minimum agrese, ci jakekoli silnejsi reakce.

divali jsme se

mozna ani jeden z nas vlastne rybicky nevidel. jen sme zatuhli na hypnotizujicim katalyzatoru pro myslenky natolik temny, ze jide nez tady a ted nemaj misto.

venku byla hluboka tma jenz je za jedno s tichem noci male vesnice. jen akvarium zarilo, jen dve mysli tancily na hranicich.

tri chuti. vina, pozorovaneho zivota, a to vse co se zrodi z teto kombinace.

v teto chvili se nespocetne mnozstvi lidi diva na strechy domu, hladi objekty platky tepaneho zlata.
v teto chvili se nekonecne mnozstvi lidi spoutava rudymi stuhami lasky s radosti, odhalenou hrudi, dykam ktere do jejich sveta neprichazi.
v teto chvili jiskri skraty, zari oblouky energii, tece sila dobre danych cest.

nekde

v techto chvilich mnoho lidi citi hlaven na spanku. v  teto chvili rady a zastupy lidi sviraji lahev, prec nejsou sami. v teto chvili se rodiny louci, valky volaji taty a syny.
v teto chvili budi se mnoho tvari vydesenych tisni z rodiciho se zivota.

nekde

stkutecnost sebe podava opatrnym letem, tichym plachticim lovem. bud ve spatny cas na spatnym miste a sova te drapne je jedno jestli ve dne nebo v noci. nakonec ti prikova kovany panty na telo, snadneji se ohnes, nebude to tak neprijemny.
a funguje to. sny, a boje o ne, jsou jen v akvariu v pohybu rybek

jsou filmem,

pro dnesni noc

rano uz se chysta na zubaty uvitani