auditorium

v rukou malo sil
a preci je pozvedam
jsem tu abych byl
plys ani luxus nehledam
noci vlaceny, odevzdan
opery jasne
o sile nocni klam
smutek i bolest milenky caste

vzdy mazlil sem samotu
a celou ji ted mam
plil jsem na stadni prostotu
a dle prani v ledove propasti jsem sam
tak vstavam, uleham
v hejnu nikdy nebudu, diky
cesta co obcas nedavam
jsem to ja, udel, zvyky

ale cosi me vnimat nuti
divat se, citit kol kolem
v koutku vnimat vsechny chuti
s usmeskem byt nejvyssim auditorem
basnikem, glosatorem
svet nezachranim, snad sebe
hrobnik mestaku, norem
jsem svym bohem, smutne je me nebe