M

svijeji se kolem me tony romantickych pisni. vsechen ten smutek, boj BOLEST.
wagnerovi rytiri, stejne tak jako interperti v emotivni romantickem boji nakonec vitezi. hrdinstvim, prekonanim, vyspivanim bolesti, tisne a toho co ohlodava vse co mame, zoubky ostrymi a neunavnymi.
prejde to, vyrkvaci a probdi se novi, pripraveni pozvedout mec, sekat do krku plnych zeleny tepajici smesky kyseliny a otevrenych ran.
pripraveni, silni, vrazeji pest do chrtanu draka.

a on to vi, tak si da vale. on vi, kam a kde obtocit supinatym ocasem krk bojovnika bez sily.

mam zelenou salu, a je mi zima.

nakonec nejde o draky, o krotitele revu. jde o maly chyby, mocnejsi draka, co vse pohrbi.

stala se chyba. a drak se smeje.

splni se vam prani, a naplit ho nedokazete, splnene prani pak mrazi, nehreje. ulickou hamby stava se, a kdyby po ceste bily by me hole z tvrdeho dreva, sel bych a na konci se smal: nikdo na me nema.
ale ani udery ani zlo, nic z toho nelemovalo mou ulicku hanby. jen neha a pochopeni, jedovatejsi sochoru na mych zadech.

a vse vraci se k lahvi a cigaretam, hudbe, a nocni prazdnote, sebemrskackyho pochopeni. dostal jsi sanci a sam jsi ji prosral. nestezuj si.

deprivace s drakem do druhy nohy si dava. prohral jsi chlapce, v naplnenem prani co jen tak se nedostava.

a najednou si s nerozumim s prostrorem, prazdnota  si me dava. jak me jeste muze mit rada? nemuze, a uz jiste jen malo ma, sametova cesta k vubec.

krasa jeji, a hebkost nezna, byla vmych dlanich, oslavil jsem ji uz tolikrat, ze slovesna laska cin si zada, a cin ten tolik ocekavany, marny byl, jen zbytecne nadeje na touhu na zhavy povrch tel mnnou v nadeji opevovany. nenaplneny a laska ma je plna hany
pred ni, jeji krasou a puvaby danymi, ztracenymi, ne milovanymi jak si zaslouzi.
na blizkost zapomnel jsem, me srce, duse a vse jen v krasu zaspivalo, netuse,
ze fyzicka shranka vseho, esence veci mila a mily,
davno uz zakrnela, zapomela na to cos chtela a co jsem ti chtel dat ve snove chvili co stala se, a odesla zklamane, jinam kde vse dostane se.

neni proc prat si jeste stale byt tvuj mily.
vim, ze laskavost ti nedovolila zabit.

i tak to vim
me ciny slabe,
nas asi rozsoudili

promin mi, stahuji vlajku,ze stozaru touhy
neschopne budu te milovat,
vim ze prohral jsem
a presto ve slovech nevzavam
nejsem nic vic nez textovy editor
pouhy.