je tomu rok

poslednich par dni
zbyva do roku
od data zubateho
kdys rekla drzic me za ruku
promin, nezlob se lasko,
tve srdce musim tise zabit
a boli to, a chci to
pro mileho.

pak odeslas spolu s letem.
do jine naruce
a muj svet prestal byt svetem
jen starenou ledovych pazi
co par facek da, probere z delira,
a za vlasy nad vodou studenou drzi
"dychej! na to se neumira."
tve telo horke a pevne jak mramor
jeste par noci bylo u meho,
lec vune jeho, uz byla jina,
pro toho praveho mileho,
co prsty a rty milostne pisne psal
autor poemy jsi moje zena.

nakonec vsichni plni obdivu
jak cely to nesu
za tvrdym ksichtem dite male
samo, steskem uplakane
do noci opile krici a vola
noc preje milym a plac necha bez hlesu
pak zas tvar siuxe
a vyzranej vnitrek "hrdiny"
co ho fakt zdolal.

dodnes nechapu,
proc a jakto,
ze jeste jsem.
ale je to tak smeje se jsoucno
a dusi mam, sdrce a mysl
spolecne kracime vstrict novym radostem,
lasce i zivotu.
s barevnou ikonou - ve zlatem ramu -
nese se budoucnost.

maly mracek z olova
navzdy ve mne zustane
lec laska cista a nova
rany me obvaze
nad olovo ruda krev povstane
cos dala ty da take ona
a snad i vic dokaze
- dve srdce ranami spojena.

je tomu rok,
cas vzpomenout v basni.
preju ti z lasky a blizkosti
at tve dny plne jsou
at laskou a ciny zlatymi krasni.

prej tak i me, andelska divko
at najdu stesti usmev a klid
at laska ma sili
at sudba se naplni
at se svetem zpivam
o krasnem citu
o radosti zit.







vlekla jsi dusi mou
na hrotech koruny lasky tve
rudozlate.
s dusi tvou laskavou,
kdyz na stare casy dalas mi tu a tam,
sve telo