lavicka

tam kde je luzko i strop
a trocha tepla
tam kde se par nahych tel traslo se mnou pod perinou
tam to misto co nazyval jsem domovem
uz nepatri mi
nejsem vitan.

na lavicce uprostred noci
sedim
zde vic doma jsem
bez lasky bez pomoci
bojim se tmy
desim se az noc stane se dnem.

ale to zatim casu davam,
hali me tma,
lampy zlute,
lasky marne
na hrudi sve
na lavicce odchovavam.

neni kam jit a proc se nadechnout
neni pro co byt
tak proc ma srdce tlouct,
neustale, ne usta le.

divka co neni ma,
sedi opodale
s milym co ji objima
v lasce okorale
ale jsouci
pro napadniky desinfikujici
sny horke a okazale
stejne tak marne jako dechberouci.

sedim tu ja a tma
zase
jen okna tu nejsou ani wagner
laviccka
a smutek oper
bez hudby.

je konec kluku
nedoufej a nezij uz
pravda a svet prisli si pro tebe
za krk te vezmou
obetim neznym
na krkavici nuz

nezij uz
nezij uz