můj kamarád had

seda kourova stopa, viditelna jasnymi paprsky monitoru klouze mezi mymi prsty. obaluje je a stoupa nahoru po kloubech prstu z nichz unika podobna plasme.
vlastne uz to neni jen kour, oziva, stava se prizracnym hadem prolezajicim nazpet celym dnesnim dnem. oleza rozlicne povrchy chodniku, cervene a sklenene zastavky, studene stomy a mokre laviccky. krouti se spolu s vetrem ledove kolem meho krku. pozira ptacky a jejich zpev zmizel z kulisy odpoledne. vytvari vrasky kolem oci patnactiletych holek ktere se na me zamyselene divaji skrze jeho mnohotvare telo. rozpina se a zabarvuje vzduch restauraci a pote v tenouckem telicku kroutive se plazi k mokre zemi za deste. vrha se mocne z mych plic, ocichava okoli. obcas se otre o oci, ty pali a slane slzy znemoznuji videt nastale podniky vecneho hada. plasi maminky s kocarky, budi zvedavost mimin.
byl cely den se mnnou a zkrze nej divam se na lcd. tanci mi kratke sekvence a dodvava plasticnosti vizualnim vzpominkam
barvi mi prty na zluto, zuby na hnedo a cern si nechava pro plicni sklipky.
neni nad to kdesi na lavicce privolat ho malym plaminkem zapalovace a pak v tichu, a jen my dva, obtacet sebe kolem nohou kolemjdoucich.