nahražka lásky

kolik je pavouku co zalezou nam do usi
tolik  jako je stinu
nenadale prijdou
vezmou si a na odchodu nechaji
potvrzenku na kostre na dusi.

hluboky smutek
kde je mu konec?

neni a nemuze byt
jen smrt a ledovy samec pred tim
pred tunelem nicoty
usmevem marnosti ledove
rekne jsi to ty
tunel te ceka
jinam nemuzes jit

a tak cekam na ledoveho auditora
co usmevem prazdnym nad mym koncem zvola

jen neboj se nicoty neni horsi nez bida
co te sem dohrnula.

a    pak mel bych jit bez ohledu
mel bych jit


nepujdu
prestat zit nedovedu.

divko ty zlata rudymi vlasy
vzala jsi me srdce, sve nedala jsi

nedavej a klidne zij

zapomen na oci dve,
tuhy pyj
na nadeje cestne i sverazne
nejsem mily tvuj
jiny jim jest

bolesti rano otevrena
xta jsi
kolik jich jest
a kolik jich bude

zit budu tak jako tak a az me telo zkona
jen kostra zbude

duse davno v popel rozemnela