Moje vánoce

 Padají na střechy
 slzy z nebe
 a listí ze stromů
 a zima z tmy
 Do uší padají slova
 kdysi vyřčené
 v pokojích domu
 který je plný
 jen vzpomínkami
 na to co bylo
 co už tu není
 Celodenní milování
 v posteli kde umřela
 láska z nenadání
 některou sobotu
 Tma je a slunce už není
 pozvání na oběd
 před myší rej
 pěna u huby všem kolem pění
 kape do jídla
 houslisto hrej
 jak otročí vlky
 kteří tu vyjí
 do vánice listí
 které je znavené
 a proto padá
 Jak odkopnutý kamínek
 do bezedných propastí
 lehá si na záda
 A vlasů pramínek
 dá jako návnadu
 jak maso do pastí
 Z prstů už krvácí
 opilý houslista
 a lehce směje se
 upřímné lásce
 která už najde se
 když někdo hledá
 snad jenom v pohádce
 ve které chybí rada
 jak život se žije
 když prší na lidi
 smutek a bída
 vyhaslého slunce
 které kdysi svítilo
 i když byla tma
 která tu zůstala
 jak krysí mrtvola
 ležící v kanále
 hlučného velkoměsta
 Ve kterém po sobě
 holubi šlapají
 kde všichni na Krále
 v kdejaké hospodě
 pivo si dávají
 Na Krále lhostejných
 A princů plyšových
 nikdo už nevzpomene
 jak rvali se s moly
 kteří se rozmohli
 od doby kamenné
 snad úplně
 za všechny stoly
 od kterých dávají
 tak divné rozkazy
 o kterých sami
 nepřemýšlí
 Tak jako čaroděj
 který se opíjí
 v hospodě Na konci
 jen se svým havranem
 třista let starým
 který už nelítá
 tak jako za mlada
 Už vůbec neví
 která to zahrada
 co skrývá kvítí
 které mráz nespálí
 a kde děti
 láskou zrozené
 se stříbrným jednorožcem
 dovádí
 Jak vlčata v lesích
 do kterých padá
 zima a hlad
 Tma se tu plazí
 po lidských duších
 tak jako had
 potichu z ráje
 V hluchých uších
 zní stále vzpomínky
 na hlas ten v pokoji
 na hlas ten prvý
 A já tu v podkroví
 hraju z partesu
 květinám z pralesů
 smáčených krví . .