Úsměv a čas

Ten úsměv. Jako by věděl o tomto okamžiku všechno. Budoucnost bez budoucna. Její úsměv navázal; jako by na nekonečno. Na okamžik zmizely pulty a regály, celý obchod se vytratil, asi jako když dlouho hledíte do jednoho místa bez hnutí oka, vše zapadlo do bílé tmy, nebylo nic, ani prázdno, zanikl čas a byl jen způsob bytí, jaký si představujeme před zrodem vesmíru. On a ona.
Pak výbuch. Explodovaly stěny a podlaha, stojany a ramínka, věci, látky, pulty, figuríny... Za méně než tisícinu vteřiny tu opět byl obchod s oblečením, ona jako prodávající, on jako zákazník... "Není to vzadu velké?..." "Ne, je to dobré, sedí vám dobře..." Pohledy do zrcadla.

Vyzkoušel kabát. Přešla jinam.

Oblékli si zpátky celý svět. A zase každý vypadal, jak je zvykem, jako věc na ramínku.