Z dávna

 

 

Z dávna

Schody z kamene, voda z hor,

pramenů tok, stromů květ i plod.

Slunce svit nad kulatou střechou,

zlatem pokryté, září dnem.

Za zády má postava stojící,

na schodech z kamene chrám.

V pravici své, hůl s krystalem

a v levé sevřen jeden malý.

Vánek čechrá její vlas,

úsměv zdobí ret mladý.

Otáčí se směrem chrám v chod,

tiché kroky v chlad vstupují.

Záře z hole krystalu vyzařuje,

ku středu putuje.

Při kraji, na vyvýšeném pódiu

a krystaly ozdobeném oltáři,

světlo plane dnem i nocí.

Příchozí klade hůl v kámen,

kde odlesk jejího života kraluje.

Schody z kamene, slunce paprsek,

révy úponky, hrozny visící

a ty pulsující kráčejí v ně, v chlad dláždění.

Mladý kněz v lehké tunice,

jemnosti tváře, ruce zdvíhá vzhůru.

Tichost v chrámu, modlení kněze

a za oním ještě další čtyři starší.

Jen zlatá spona na mladém se leskne

a jakoby s jeho slovy splývala.

Moudrost lásky vznáší se,

pluje prostorem dávných dějů.

Spojitost, pospolitost, mír …

… vše v lásce zde je.

Schody z kamene, zdivo z bořené

a vše slanost vody objímá.

Fialové světlo spolkla vlna

a snad jednou ...jednou slunci poděkuje.

 

 

---