Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLáska mezi zákopy
Autor
Petr.Dolan
1.
Před válkou
Píše se rok 1939 a svět se již připravuje na vypuknutí druhého válečného konfliktu, který bude stokrát děsivější než ten první.
Náš příběh se odehrává v malé polské vesničce Slovov. Tahle vesnice je malá, všichni se tu mezi sebou znají. V této vesnici má malý obchod a pekařství mladý dvacetiletý muž jménem Jan. O jeho rodičích se nic neví, přinesla ho do vesnice v košíku neznámá žena a zmizela. Ujal se ho zdejší pekař, vychoval ho a naučil svému řemeslu. Krátce před svým skonem mu živnost předal. Jan měl mezi zdejšími obyvateli dobrou pověst, své zákazníky nešidil, a tak ho měli všichni lidé ve vesnici rádi.
Byl to muž vyšší postavy, oděn povětšinou v bílou košili a dlouhé kalhoty. Na nohou měl kožené boty, koupil je lacino od zdejšího ševce. Měl krátké černé vlasy, hnědé oči. Pod nosem si nechal narůst knírek.
Co se týče práce, nikdy Janovi nebyla cizí. Rád a často vypomáhal lidem v sousedství. Jednou se právě při této pomoci seznámil s půvabnou Šárkou, dcerou jeho známého, který bydlel naproti jeho domu. Jakmile spatřil lesk jejích očí, okamžitě se do ní zamiloval. Šárka byla dívka přibližně Janova věku, měla dlouhé plavé vlasy, modré oči, oděna byla v prostý šat, a na nohou měla levné pantofle. Byla stejně pracovitá jako Jan.
Večer po únavné práci vzal Jan Šárku do sadu za stavením. Na stromy dopadaly poslední paprsky zapadajícího slunce. Oni dva sedí společně pod jedním ze stromů a pozorují tu tajemnou krásu. Tu se Jan podíval Šárce do očí a říká: "Milá Šárko, dívám se teď do Tvých očí a při západu slunce Ti chci říct, co už asi dávno tušíš. Já k Tobě cítím nehynoucí lásku, která nezemře ani v nebezpečí, které nás oba možná čeká. Jsem Tvým ramenem, o které se můžeš opřít a budu Tě chránit vlastním tělem, když se některá z nepřátelských kulek pokusí mi Tě vzít."
Při jeho slovech Šárka zčervenala ve tvářích, ale po krátké pauze řekla: "Milý Jane, to co ke mně cítíš, cítím k Tobě i já. Jestli vypukne ta válka co už pár měsíců visí ve vzduchu, nesmíme dovolit smrti, aby nás rozdělila. A proto, kdyby nás nepřítel napadl, půjdu bránit naši vlast s Tebou. Vím, co chceš říct, ale neříkej to. Pokud máme zemřít, zemřeme společně."