Kocour z kašny

I.

Na Náměstí, když centrum je pohaslé,

vybafne vekslák s rozstříhanou broskví:

Kocour z kašny, přítel člověka,

houpavým hlasem zaštěká:

„Akce! Zaplatíš dva a jeden je zdarma!“

Po roce uschl Ti kaktus i rostlin se dotýká karma,

s fíkusem účty jsou srovnané.

„Kupte dva, třetí je zdarma!“

Spojnice vymrzle vylhané

kupí se v těžiště, z Náměstí kluziště,

kde jsou ty davy a léta parná!

Topíš se s žiletkou na okraji vany,

Beznaděj zostřuje zvonivé hrany.

Krev na sníh nepatří, příliš v něm razí.

„Kupujte, kupte je, přichází mrazy!“

II.

Zvonkohra z radnice neslyšně duní.

Scéna je o ničem: tma, mráz a nesvětlo luní.

Kašnový kocour už napůl je z ledu,

Ty jako vždy bez zrnka do ohledu.

Potřásá hlavou zvon z hlavy muzea,

snaha se necení, je zubem Marna,

stále a dokola Kocour už nevolá stále a

bezhlesně: „Kupte dva, třetí je zdarma!“

III.

Potichlé náměstí, potichlé, pohaslé.

Na sněhu zhnusené stříhance červených broskví.

Kaktus a zbytečná jeho pouť z poušti Mohavské.

Kocour a jeho tři životy ostravské.