Mininátura

I. Nestydatá etuda.

Je těžké říci od srdce,
příčinu vpichu na ruce/vdechu do plíce/vzlyku po dívce
jenom ať jsou cynici, svědci lidské radosti/marnosti
z nejprostší přičiny prostého ducha,
dívčiny sdílnosti vlastního klína.
Uznání skrz ruční něhu
v opilosti ústních kapek..
broukáme si mezi akty
oblíbené pasáže nestydatých etud.

a místo lásky nás dvou, troska co osedlá kouř.

II.  Nata.

Po směru nosní přepážky, v temnotě kdesi za víčky
jsem křeslíř skic a ty můj blok, ve kterém život ze vzpomínek
vadne coby vzletný sloh/ nehledí na slova výtek.

III. Zima.

Sníh se ladne s něhou vznesl
do úst větru vichrném,
v jehož očích dřímou hvězdy
a za zdmi nozdry bohové..


Mokvající kůži blat
zalil v mžiku něžný mráz,
vytvořiv tím skelný dóm
ve snaze se zalíbit.

Tatáž tma dnes mate...