Samota

Samota je zvláštní paní,

není to ta na hlídání,

k políbení ona není,

není třeba oslovení,

dvoření ji nerozohní.

Sterilní a přeci plodná,

málo která se jí rovná.

Samota je zvláštní paní,

jednou přijde bez pozvání,

jindy bys rád platil za ni.

Ve dvou sníš si, važ si toho,

tenhle pár je pro jednoho.

V rozhovoru s touhle paní,

není slyšet žádná slova.

Otázky a odpovědi klidně plynou,

míjejí se, potom další, zas a znova,

z odpovědí narodí se.

Samota je zvláštní paní,

od ní marně čekáš psaní.

Na řeči je holka skoupá.

Svět se s tebou zvolna houpá.

Démon její parťák smělý,

snad je metlou? Je to skvělý!

Ráno démon zmizí v davu,

mokrým hadrem chladíš hlavu.

Samota je zvláštní paní,

ona nezná slitování.

S tím či oním, s tou či onou,

zapálí si svíčku vonnou,

Potom čeká. Svíčka hoří.

Svět se zvolna do tmy noří.

Rozjímají. Sami. Spolu.

O životě o prostoru o lásce i zapomnění,

o touze i o souznění, o přátelství, nenávisti.

O tom zda jde štěstí vysnít, takové co stále trvá,

lásku, co je stále živá, přátelství, co neumdlévá.

Odpověď však mnohé zklame, nemá váhu, co si vysníš,

ale jenom co se stane.