Smutná

Dnes smutná jdu sama spát,

nemám nikoho, kdo měl by mě rád.

Kdo na dobrou noc pusu by mi dal,

celou noc se mnou v náručí spal.

Ráno je těžké se probouzet sama

a neprožívat to každodenní drama,

zda vstát a čekat co přinese nový den,

či spát a nechat si o tobě zdát krásný sen.

Lehounká vločka se pomalu k zemi snáší,

v oknech se noční lampičky zháší.

A opět mě čeká to ranní dilema,

vstát či v posteli zůstat schoulena.

Den za dnem stále čekat na zázrak,

snad není pozdě a neujel mi vlak,

směr Libeň – Praha,

tvá polovička drahá.

Vlaky nejezdí – sněhová kalamita.

Zůstávám doma – srdce do polosyta.