Kéž bys tu byl

Stromy jsou před větrem jak malí páni,

jen co mají vítr na dohled, hned se klaní.

Mraky se ženou po obloze jak tažní ptáci,

kteří se opět zpátky domů vrací.

A listy šumí jak by moře burácelo,

mé srdce se náhle jaksi rozechvělo.

Malé kapky deště na okno padají,

to všichni andělé v nebi plakají.

Silný vítr všemi směry utíká,

mé tváře se pokaždé dotýká.

Jak melodie smutná zní dnešní den,

a mé myšlenky mění se v krásný sen.

Sen o jaru či o podzimu snad,

květ rozkvétá či poslední lístek spad.

Nové začíná a staré končí,

když se noc se dnem loučí.

A andělé stále slzy spouští dolů,

kéž bys tu byl,

a mohli bysme to vidět spolu.