Jak Cukrák stavěl školu

Z komínu jednoho malého domečku uprostřed louky se valil kouř. Ale nebyl to tak velký kouř jako ten, který vycházel z hlavy Cukráka. Již několik dní nemohl spát. Snažil se vymyslet, jak zařídit, aby měli Lentílci školu. Nevíte, kdo jsou to Lentílci? Malé čokoládové kuličky. Většina jich žije v nepříliš velkém městečku Krabičkově. Žili si po dlouhá staletí spokojeně, až do jednoho dne. Dne, kdy se začali maminky všech malých Lentílků bouřit. Dozvěděly se, že v daleké zemi Čokoládii maminky své děti neučí doma, ale všechny chodí do jakéhosi domu, který se nazývá škola. A tam pracuje jedna jediná maminka, která učí všechny děti. Maminky z Krabičkova si chtěly také od dětí odpočinout. Proto začaly protestovat a od petice, přes stanování na zahradě starosty Cukráka, došlo až k tomu, že Cukrák souhlasil, že to zařídí. To však netušil, jaký těžký úkol to bude. Musejí postavit dům. Ale dům dosti velký, aby se tam vešly všechny děti. Ale tak vysoký dům z čokolády (ze které se v Krabičkově stavěly všechny domy) nemůže tu tíhu Lentílků vydržet. A tak teď sedí doma u dózy s bonbony, do pusy si nacpává jeden za druhým a doufám, že ten další mu třeba přinese spásný nápad. Nápad ale nepřicházel, a tak se Cukrák rozhodl, že se za ním vydá sám. Sbalil si kufříček, hodil do něj ještě pár bonbonu, jen pro jistotu a vypravil se na cestu. Cesta za Nápadem nebyla snadná. Nápad se již několik let schovával před všemi obyvateli naší matičky Země. Každý po něm totiž chtěl poskytnutí jeho znalostí a jemu se hlava z tolika nápadů nafukovala a nafukovala, až nemohl projít dveřmi a rozhodl se před světem skrýt. Cukrák však za podmínky, že Nápada nebude navštěvovat vícekrát než jednou za uherský rok, dostal mapičku se zakresleným Nápadovým úkrytem. Když se tedy konečně po nekonečném trmácení dostal až k Nápadovi, zaradoval se a představoval si, jak budou maminky nadšené, budou ho obdivovat a každý den mu některá za odměnu donese bonbonové buchtičky. Nápad ale za ta léta vyšel z praxe, a tak Cukrák musel vytáhnout svou železnou zásobu bonbonů a čekat. Už si myslel, že se nedočká, když v tom Nápad vykřikl: ,,Už to mám!“ a na oslavu otevřel láhev sušenkovice. Nápadův nápad byl prostý. Škola se nebude stavět do výšky, ale do šířky. Tím byl celý Cukrákův problém vyřešen. Ihned po jeho návratu se škola začala stavět a všechny maminky opravdu nosily každý den Cukrákovi bonbonové buchtičky. Alespoň do chvíle, kdy z toho všeho sladkého Cukrák dostal bolení břicha a cukrovou otravu a musel zajít za paní doktorkou Teploměrovou.