"Laudemus Tempatium ..."

Laudemus Tempatium ...

 

 

otázal se básník: "Mistře, proč máme děkovat svatému Albertovi?!

odvětil filosof: "Protože okamžiky našeho štěstí učinil věčnými."

pravil básník: "Nerozumím."

zvolal filosof: "Tak mě poslouchej!"

 

 

Znovu chci vřít a pukat v poryvech času

Na křídlech pegasů uhánět v Světa kraj

U obra v zahradě čarovné udolán

Proniknut jasem Tvým opět chci spočinout

 

Zazněly polnice Vesmírem dokořán

Otřásly zřaseným předivem atomů

V náporu pocitů byl jsem jak přikován

Hleděl jsem na hvězdu spadlou mi do klína

 

A čas ač roztažen uplýval stále dál

Kaskádou chaosu zavířil v závrati

Bylas mi na dosah květino spanilá

Smíchem jsme splynuli v bytostnou jednotu

 

Kratičký dotek - jen vteřina odkáplá

Včase a místě je ukuta "napořád"

Neshoří nezmizí spolknuta minulem

Okamžik spojil nás a v něm tak zůstanem

 

 

otázal se filosof: "Už rozumíš?"

odvětil básník: "Rozumím a je to krásné, ale nestačí to."

pravil filosof: "Nerozumím."

rozběhl se básník po rozkvetlé louce a vykřikl: "Tak mě následuj!"

 

 

... et vivamus in Tempatio

 

---