Loučení s Břestkem

Léto ještě zdaleka nekončí, ale naše dovolená s Markétkou na Břestku se chýlí ke konci. Zbývají již jenom tři dny na rozloučení.
Večer před chatou plánujeme program příštích tří dnů. Ráno ještě zajdeme k jeskyňce "čertíka Bertíka", projdeme se pod hradem a pomalu se lesem vrátíme. Nad Buchlovem se kupí mraky. Ještě než jsme začali večeřet na verandě, zvedl se vítr, údolíčko zastínil černý mrak, zahřmělo a zakrátko se spustil vydatný liják. Vyprahlá půda vděčně přijímala vláhu, ale zdálo se, že náš zítřejší výlet je ohrožen.
Nebyl. Ráno nás budilo sluníčko jako vykoupané. Šimralo Markétku pod nosánkem, až se probudila a kýchla. Hned si vzpomněla na včerejší dohodu o výletě a dalo mi dost námahy přemluvit ji, aby pořádně posnídala. Pak něco stále kutila u svého ranečku a několikrát se vrátila. Nakonec rozhodně vložila do svého ranečku malou krabičku. Vyšli jsme.
Víte jak se stoupá do příkrého svahu po dešti? Příšerně. Než se nám podařilo vystoupat k chodníčku na hřebeni kopce, několikrát jsme "nosem orali jehličí". Konečně jsme nahoře a po krátkém odpočinku jdeme k jeskyňce. Tady se teprve dovídáme jaký poklad chystala ráno Markétka do svého ranečku.
Při jedné návštěvě páva Filipa jsme se stavili v obchodě v Buchlovicích. I Markétka dostala trochu peněz na nákup. Koupila malému bratránkovi Tomáškovi autíčko. Měli jsme s dědečkem radost, že není sobecká a pamatuje i na Tomáška. Zdá se však, že teď se rozhodla jinak. Když jsem jí podávala obvyklé lízátko pro Bertíka, vyndala z ranečku také krabičku z autíčkem a obrátila se ke mně s důvěřivým pohledem: "Babičko, prosím tě, kup Tomáškovi jiné autíčko. Víš já už nemám žádné peníze a toto musím nechat Bertíkovi. Lízátko večer sní a co bude mít až odjedem. Ještě by na mně zapomněl!"  V Markétčině prosbě je tolik upřímného smutku, že se mi až trochu zapotí oči když jí vysvětluji, že Bertík ji má přece rád a to úplně stačí, aby na ni nezapomněl. Přesto mu autíčko necháváme.
Pomalu odcházíme kolem skály, kde bydlí Ježibaba a Ježidědek, ale dívenka se ještě dlouho ohlíží po jeskyňce. Teprve pod hradem se trochu rozpovídá. Líbí se jí velké stádo oveček. Hlavně zvonečky, které jim cinkají pod krky. Dědeček jí hrozí, že dostane také takový zvoneček na krk, aby se neztratila. Hrozba se ale minula účinkem. Markétka hned živě souhlasí a je ochotna jít pana ovčáka o jeden poprosit.
Ještě naposled se zadívám zblízka na hrad a vracíme se pomalu dolů. Sestupujeme po opačném svahu. Dnes už bylo loučení dost. Cestou nacházíme několik pěkných hříbků. Zítra bude ještě smaženice.
Po opožděném obědě Markétka tvrdě usnula stejně jako dědeček. Na svačinku jsem jí i sobě připravila maliny se smetanou, pak si půjde ještě trochu pohrát s Editkou. Ta se již zítra ráno vrací domů. Potom večeře, pohádka a spát. Zítra bude velký táborák.