Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

exploze

11. 01. 2011
1
1
1212

Chci měkkoučkou kůží sardinky otevírat plechovku plnou plechových špon.  Řezat plexisklovým pravítkem papír, a dívat se na těžké částice kouře po té co pravítko zapálím zapalovačem také z plexiskla. Stříhat sklo pod vodou, čekat na samovznícení fermeže ve zmuchlaném hadru, vše okolo vymalovat barvami na bázi acetonu a dlouho sedět v nezdravém prostředí.
Okázale ingnorovat otázku proč. Nepřipustit jí ke kopulaci, odejít jí. Vše bez otázky a bez odpovědí. Chemický děje jsou rychlejší dějů mysli, tak ať excelují, chci je tiše pozorovat, následovat. Pozorovat věci které se dějí tak jak mají v dávno objasněné funci a důsledku pro ne zcela jasně fungující organismus.
Rád vyrábím nálože z petard benzínu, sprejů a všeho co je na snadě. Proč? Tak to sem nepatří. Jen blast tý chvíle kdy to vše zahoří.
Koule plamene s černýma žílama, mozek vysokých teplot, energíí se na chvíli objeví. Konstatuje termodynamiku a mizí. Jen tak.

Vyměníme si něco co je nejsnadněji popsatelné jako pohled. Mrkne a v tý sotva vteřině taje láva, a dojde k fůzi.

V doznívání si přestavuju na chvíli úderem hluku dezorientované kočky, důchodce kteří v nesprávném okamžiku otevřeli okno a srdeční zástava šoku je blízko. Šleh biče exploze. Ted´. A pak zas nic.

Teplota co způsobí vážné popáleniny, spolu s tlakem co urve prsty. V jedné kratičké chvíli. Pak zas nic jen střepy a střepiny domácké bomby.

Po explozi se ticho odráží od kůry třešně. Běhá do fotobuňkou osvětlených drnů,  svíjí se zachvěním jehlic borovice. Je pryč. A je tady. Post blast funny.

Má šedou barvu. Tak jako vlasy pamětníka vlády plameného požeráku.

Rozvitý lístečky čaje se netečně pohybují u dna hrnku. Nezasažené, meliorující, jiná intenzita je jim vlastní.

Jsem membránou gumového kostlivce napnutého za údy v dveřním rámu. Zachvěje se čímkoli.

Mít tělo z gumy, jest asi jediným způsobem sponntání rezonance.

Vylil jsem všechny barvy co jsem našel. Zapálil. Teď hoří smeťák. Provinile se někam schovám.

Sirky pořád v kapse, lačné prsty.
Hledám expolzivní směsi, je jich mnoho.

Ikebana zášlehu.




 


1 názor

Hrušková
11. 01. 2011
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru