Člověk a dobro - hledání

,Stále hledám a najít nemůžu.

Proti svému osudu nic nezmůžu.

Však ptám se jen, proč tak krutý je,

kde to, co hledám je?'

,Proč hledáš, co máš před sebou?

Copak se to stalo s tebou?

Dobře tvoje oči vidí,

ale slepá je duše.

Po kom že to slídí,

Amorova kuše?'

,Co se mi to snažíš říct,

co mi tady naznačuješ?

Že nemám křičet z plných plic,

ať mi pomůžeš?

Přede mnou je spousta věcí,

mám si snad vybrat z nich?

Počkej, možná už vidím přeci,

ten obličej plný plný pih?'

,Ty hlupáku, co tedy vlastně hledáš?!

Tohle je zrdcadlo a v něm tvá tvář!

Sebe dávno našel jsi,

teď hledej hledej blízkou sobě osobu.

Nyní jen sám se sebou jsi,

a trvá to už delší dobu.

Duše, co tě miluje,

nyní nad tebou běduje.

Že nevidíš tu lásku,

co visí už jen na vlásku.

Všeho by se pro tebe vzdala,

život by za tebe snad dala!

Slova její ale tvrdí něco jiné,

protože se bojí o srdce už tak dost zraněné.'

Ale co já? Proč za ní jít?

Když svoji slávu můžu ztratit?

To radši potají budu ji mít rád,

než oblíbenosti se vzdát.'

,Hloupý to tvor, co radši sebe má.

To ať nemilována a sama zhyne duše tvá...'