Dlouhá chvíle na malinách

Dlouhá chvíle na malinách

 

Řekl jen druhou půlku věty,

začal větu tak, že vynechal

první dvě slova

neportrétuju tě proto abys věděl jak

vypadáš,

nálada něčeho mezi salónem a etnem

 

jaký salón? jaké etno?

ale za sto let už stačila Zevšednět,

stala se kůží, je to

nespravedlivě přísné hodnocení, nebo jen

zvyk?,

teď zrovna jako by se prodírali kapradinami,

 

ale kdo? Čajkovskij a jeho syn?

 

nebo s manželkou?

 

ze začátku se konvička plní rychle, pak

 

jako by každý centimetr trval dva krát

delší dobu než předcházející

 

setina metru

člověk si toužebně přeje, aby někdo přišel,

a aspoň si s ním povídal,

 

aby Weberna nahradil někdo s pravidelným

rytmem,

pravidelnými historkami,

ale zase aby na něho neřval o hrůzách světa,

nebo mu nevzlykal informace

o své beznadějné zamilovanosti,

 

a když už, tak ať to zní vztekle

začínám mít strach, možná se slituju,

 

určitě to vycítíš z mého potu

možná mezi námi prolétne promiskuitní

komár, nebo

použiješ slovo,

který neznám, a já

se budu muset rozpomenout se slovníkem,

no prostě si myslím,

 

že s tvojí přítomností,

se i s Webernovým časem,

 

konvička brzo

naplní.

---