SEBEmluv

Jsou stavy mysli, kdy nevidíš žádný břeh, kdy je každý pohled jako hromosvod, kdy ti vypršela síla jít dál, a posměchy do očí tě jenom bičují. Tam v těch stavech se mění lidská osobnost a povaha, to jsou ty proměňující síly.. DNO, který tě buď zdeformuje a nebo vylepší. To otřepaný přísloví, že zlato se hledá v ohni je pravdivý a že v nouzi poznáš přítele, to ani nemá cenu vytahovat. Koukal jsem hodně na filmy, jen tak mě to chytlo. Možná jsem k smíchu, ale když se topíš, dobře poznáš, že se chytneš pevného dna a můžeš lapnout po dechu. Třeba takový autoři příběhů Harryho Potera nebo série Pána prstenů do toho dali úplně všechno o lidech, dokázali to. Je dobrý si založit svojí víru, svoje náboženství, pro svojí ochranu, klidně vykrást všechna náboženství a najít si svojí cestu, jak zdolávat trable života, žít a nechat žít. Myslím si, že důležitější než samotná víra v??.. Alláha, Ježíše, Hitlera, Spartu,.. jsou DůVODY víry, proč..? Protože mi to něco dává, ukazuje mi to cestu a mantinely kudy jít, dává klid a smysl. Třeba v mém případě, koho jsem se mohl chytal za šos, když jsem byl na kolenou. Kdo mi pomohl, kdo se mě zastal, když jsem byl na konci s dechem? Já se neumím vracet zpátky, neumím navázat opálené konce provazů záchranných kruhů různých věrouk a vír. Někde jsem se dočetl, že osud.., prý.., nenakládá na člověka víc, než je schopný unést? Kdo to umí měřit a pečlivě dávkovat? Ať je to tak či tak, stejně, sám v sobě musíš najít sílu se z toho zvednout, sám v sobě. To kolem, jsou jenom berličky, žádný Bůh či Alibaba za tebe nevypere špinavý hadry. A s mozkomory se nedá dlouho žít.  Jsem už takový samorost, deformovaný vším možným. Našel jsem si své cestičky, mám svoje pravdičky, svoje čááry mááry. Mé jméno je… ON