Větev plodící spásu

Já snad nikdy nepsal o lásce

tak omluvte mou zpřetrhanou přízi

Však chtěl bych vyprávěti o krásce

jenž láskou  mne pobízí

Chtěl bych popsat její překrásnou tvář

a snad i rysy anděla

Možná budu zníti jako lhář

však nebesa má se  zachvěla

Při promluvě slova jediného

znovu roztají zamrzlé duše

a z citu kdysi zabitého

zrodí se silnější než tuše

Tak vězte mí přátelé

i já kdysi býval mrtev

a srdce jsem měl zamrzlé

než vyrostla z něj větev

schopna znovu plodit