Splněná přání

"Můžu si zapálit?"
"Díky."
"Takže, kde bych měla začít... Hmm asi vod začátku co?"
"David byl vždycky dochvilnej, všechno měl přesně nalajnovaný. K jeho rodičům jsme měli dorazit přesně v devět. Samozřejmě jsme všechno nechávali na poslední chvíli, takže jsme ve spěchu naházeli všechny věci do auta a vyrazili."
"Kolik bylo hodin? Něco po šesté."
"Uprostřed lesa najednou David zastavil. Prej že zahlídl nějaký světlo nebo co. Vystoupil z auta a sešel z krajnice do trávy. -Co blázníš.- Řekla jsem. Neodpověděl a šel dál. Byl jak omámenej. Na mý volání neodpovídal, tak jsem běžela za ním. Chytla jsem ho za rameno, ale hrubě mě odstrčil. Já teda žádný světlo neviděla. Nezbývalo mi než jít za ním. Za chvíli jsme došli na mítinu na které stála
polorozpadlá chatrč. David na nic nečekal, otevřel dveře a vešel dovnitř. Na vteřinu jsem zaváhala, ale pak jsem ho následovala. Uprostřed místnosti stál kotel a nad ním se hrbila tak dvacetiletá, hodně hezká ženská. David strnul a mě polilo horko. Všechno jsem najednou viděla rozmazaně a někde v dálce slyšela vzdychání té holky a Davida. Věděla jsem co se děje ale byla jsem jako v mdlobách, nemohla jsem nic dělat.
Jen jsem si v duchu přála - Chcípni ty kurevníku.- Najednou nademnou stála ta děvka, i když jsem slyšela její vzdychání z druhé strany místnosti a šeptala mi do ucha jestli si to skutečně přeju, že mi to může splnit, stejně jako Davidovo přání.
Chci to sykla jsem. Řekla něco o ceně a pak se mi zakousla do ruky a začala mi sát krev, ale já nic necítila. Když jsem začala ztrácet vědomí přestala. -Chci bejt sakra pryč- šeptala jsem..."
"Nějak se ochladilo, cejtíte to?."
"No a pak jsem se probudila ráno v naší manželský posteli s Davidem vedle sebe. Prostěradlo bylo celý od krve. Vstala jsem a šla to nahlásit. Zbytek znáte...."
"Sakra kdo zhasnul ty světla...!"
"To bude ona. Vždyt přece víte šerife že tu nikdy nenechávate nikoho kouřit."
"Jde si ke mě, pro něco co jí dlužím."
"Vy si nic přát nebudete?"