O lese, divočácích a kritice

O lese, divočácích a kritice

(odstavec o přírodním volnoběhu)

Jsem obávaný kritik, všechno vyvrátím, proto si musím dát pozor.

Je mi totiž až neuvěřitelně, jak sou si naše životy oddělené, totiž jak je si chvíle, co chvíli míjíme, navzájem od sebe pořádně vzdálená. Spřáhnuté životy v pruty a zahozené do řeky. Tu mě větev zachytí a ne a ne se pohnout. V podstatě jakoby vory a plující si kmeny. Tu tam se roztočí po peřeji a já se v tváři začervenám. Je mi až neuvěřitelně, jak to probíhá. To jsme totiž stáli tři u stěny před novým zaměstnáním.

Jsem si jistý, že nás něco k sobě přináší. Je třeba se rozloučit, bez žádného prosím nebo díky. Jen tak a dál. Dokážu se pořádně rozzlobit, a pak litovat, že jsem do lesa řval. To bys rád vodu přemlouval, co se tu ryb narodí, vyčítal vesmíru že mlčí mlíčí a drobil na poušti, co všechno že víš? Co máš k notám hlaviček z mechu a jehličí vyklubaných, na kterých se podnebí s počasím dokola tak natrápilo? Divím se kolik holčiček a kluků si kreslí postavené busty ze sádry a co teprve pak akty. Modelka zralou důchodkyní je už rovnou na tamtom Rafaelově obrazu, učitel má v hledáčku žákův talent a nadání a nikdo nic neví. Zatím si pod smrkem proběhne po jehličí párek divočáků. Ve kterém že měsíci si tu tam nejlépe pochutnají na rytí zrovna tady v téhle hlíně? Už to pučí, něco se tam vrtí. Jen bych hádal, že jim liška napoví: to jen v srpnu, červenci. Krtek si to musí do kalendáře zapsat, to protože nevidí, aby nám nevrtal v zimě na zahradě do betonové žumpy.

Jinými slovy, jde tu tak trochu o docela jinou slávu.

Nicméně ty pruty jsou sami o sobě do snopku svázány. Takže se není čemu divit, že to má každý z nich po proudu někudy namířeno, tam kde první jehličí na pohozeném obalovém papíře ucinkne, uslyšíš.

Jenom suchý choroš se stromu tolik držíce a nepustí, jakoby to na tom světě jinak nesvedl, zaslouží moudré prozkoumání. A strom? Stojí a stojí a stojí…

Ale tu se vzal kdosi z příbuzenstva a kus lesa i s tím chorošem si vzal a doma mu pak běhala ta liška a dva divočáci.

A bylo po lese. A bylo po chalupě.

Co na to mlíčí? Obíhá si mléčnou dráhu.

Říkám, nestačím se divit. To mám vám tu ještě napsat prosím, jednu vážnou kritiku.