Krása a konec

Můj začátek

byl nekonečným zajatcem.

Ženo, více než hodna

svého jména,

kdybys jen viděla jeho světlo,

nikdy by ses nepřestala usmívat.

Přišla jsi na tento svět

nevědomá

svých zbraní,

cítíš se bezmocná

a v tobě

je trýzeň a zmatek,

přítomnost a nepřítomnost

v černých hlubinách nepatrných bolestí

Tvá duše cestuje:

kde jsi když nejsi tady?

Rozjímáš umění –

krásná i jen svým dechem,

vznášíš se a očišťuješ

kdysi bezmezné

kořeny světa.