Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Je to sice již dávno, ale stále si to pamatuju :-)
JAK OTEC OPRAVIL ŽIDLI
JE TO SICE JIŽ DÁVNO, ALE STÁLE SI TO PAMATUJU :-)
Byla Neděle a my jsme tvrdnuli opět v Praze, protože byl podzim a bylo hnusný počasí. Byla samozřejmě strašná nuda a špatná nálada. Bylo tomu tak nejen proto, že otec měl opět svůj "den" a od jedenácti hodin, kdy vstal z postele, neustále jen na něco nadával. Ještě že spal tak dlouho! Kdyby nadával třeba od osmi hodin, asi bych z toho vyletěl z kůže!
Máma se ho snažila zrovna přesvědčit, aby už konečně opravil židle v kuchyni, jelikož kdo si na ně sedne, skončí častokrát na zemi. Ačkoli náš otec už předminulý rok sliboval, že to prej spraví a nasadí tam nový šrouby, aby neustále nepropadávaly sedátka, doposud nehnul rukou. Jediná partie, která se na něm výrazně pohybuje, je pusa, která mu zato jede jako na provázku. Nakonec teda slíbil, že s tím něco udělá, ale všichni jsme věděli, že to asi nebude příliš brzy.
Nastal čas oběda a tak jsme se všichni sešli v kuchyni u stolu. Všichni jsme už seděli u jídla, jenom otec ještě uklízel v předsíni skříň. Přehraboval se tam, jako v hromadě kompostu, takže se na něj nakonec z nejvyšší police vyřítila velká plechovka se šroubečkama a rozprskla se o zem. Všechny šroubečky vylítly ven a rozkutálely se po celý místnosti. Nalítaly pochopitelně i pod skříňku u telefonu a dokonce i do bot, co ležely vedle dveří. Otec sprostě nadával, lezl po chodbě po čtyřech a začal je sbírat. Zaměstnalo ho to asi na půl hodiny, takže přišel k obědu pozdě. My jsme na něj s jídlem nečekali, takže obědval sám. Matka mu ohřála brambory a řízek a otec zasedl ke stolu.
Jakmile si však sednul, ozval se praskot a následně se probořil zadnicí skrz sedátko. Celý zadek měl pod židlí, avšak zbytek těla nad židlí a z úst mu vycházely výrazy a sentence, jež nelze publikovat. Nakladatel by mě jistě donutil, abych to vytečkoval a to by nemělo cenu . Říká se, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Otec sice dneska nepropadl do jámy, ale do židle kterou byl líný opravit.
Nejdříve jsme museli sakrujícího otce ze židle vyprostit. Matka chytla židli za nohy a já zas otce za ruce a zatáhli jsme. Povolilo to a my s otcem jsme spadli na jednu hromadu zatímco matka odletěla na opačnou stranu. U oběda pak musel otec sedět na prádelním hrnci a třech knihách, který nebyly ovšem jeho ale babičky. Po obědě nastalo opět rušno, neboť otec vytlačil do PVC na podlaze hrncem velký kruh.
Ač se otci nechtělo, musel nyní přistoupit k opravě židle. Nejdřív si ode mně vypůjčil lepidlo a odněkud přitáhnul kus překližky. Dál se pak snažil najít šrouby, které ale záhadně zmizely. Hledali jsme je úděsně dlouho. Dívali jsme se pod stůl, pod skříň i pod pohovku, ale nalezli jsme pouze houby s octem. Nakonec jsme je objevili ve vysavači. To není u nás nic neobvyklého. Babička je totiž krátkozraká, a tak všecko, co se válí po zemi vysaje. Potom mě žádá, abych se na ten vysavač podíval, že jí v tom prý něco šramotí. Když se pak podívám do sáčku na prach nacházím tam samé zajímavé věci. Jednou jsem tam dokonce objevil stříbrný náušnice.
Potom otec opět otevřel skříň. V hromadě věcí, která se z ní v tu chvíli vyvalila objevil kladívko svidřík i pilku, takže už měl všecko pohromadě a nemusel se zdržovat hledáním. Nejdřív se ujmul šroubováku a odšrouboval ze židle rozbitou překližku. Když se narovnal, vrazil hlavou do stolu a sejmul vázu. Vytekla z ní smradlavá voda, která tekla otci za krk. Otec se velmi nakrknul a hartusil. Musel se jít převlíknout a ubrus jsme následně vyhodili do špinavýho prádla. Potom se snažil ze židle vytahat čalounický sponky, co držely potah. Byla to mizerná práce. Ještě než stačil porazit hrneček kávy, chytil jsem ho za ucho. Tady by bylo dobré poznamenat, že jsem chytil za ucho hrneček a né otce, jak by to mohlo někomu připadnout.
Nakonec se otci povedlo vyříznout překližku do tvaru sedátka a nasadit jí do rámu židle. Pak zase hledal šrouby, protože nevěděl, kde je zanechal. Dal je na stůl hned vedle babiččiny zubní protézy. Přišla babička, chtěla hodit zuby do vody, aby se vyčistily, ale místo toho tam hodila otcovy šrouby a zuby skončily v čaji. Když jsme to zjistili, všichni jsme se notně nasmáli. Pouze otec se nesmál a nevlídně hartusil.
Teď už mohl konečně namontovat šrouby na své místo. Nakonec ještě nasadil molitanovou výplň a nový potah, který připevnil pomocí sponek k překližce. Měl radost z podařeného díla. Tato radost trvala až do večeře, kdy se opět ocitnul zadnicí v útrobách židle.
Otec měl tehdy asi smolný den. Smůlu může mít občas samozřejmě každý, ale tomu nejhoršímu se dá přece jenom předejít. Dělejte vždycky všechno s opatrností a nedopouštějte se fatálních chyb jako můj otec. Pak tu smůlu jistě prolomíte. Přeju vám hodně štěstí!
Písmák