Neodcházej

Zelený ostrove, Tys místem,

které mi hodně dalo i vzalo.

Proč já Tě musel při bouři nalézt;

při bouři, kterou si prožije každý sám;

při bouři, kterou mívá v hlavě každý z nás.

Tys objevil se znenadání,

když   mé myšlenky neměly

ani cíl, ani směr.

Přitáhl jsi je,

jako paprsky sluneční

přitahují k sobě květy slunečnice.

Ukázal jsi mi,

jak být šťastný...

 

Pak ses ztratil do hlubin oceánů.

Mne jsi nechal

bloudit po prázdném světě;

tak prázdném, jako duše bez lásky,

jako úsměv bez upřímnosti.

Hledal jsem Tě, ale nenacházel...

 

...dokud mi cestu k Tobě

neukázala Ona.

Ta, jejíž jméno je plné lásky.

Ta, jež sice nevěděla kdo jsi,

ale nosila Tě ve svém srdci.

 

Už zase se pomalu,

velmi pomalu potápíš.

Tak pomalu,

že to je téměř nepostřehnutelné.

Tak pomalu,

jako umírají bohové.

 

Prosím, neodcházej...

---