Kouzelník v přeplněném sále

 Kde  konec je květinové lásky,

blond vlásky co snášejí se nad cizí postelí

s poslední nadějí, umírám v závěji,jak hasky

s myšlenkou,že možná potají šeptají mi hlásky

at´ zeptám se jí,jestli má se dobře,

 pak ustupuji moudře a zjišťuji z lítostí,

že kontakt s tou cizí bytostí

mi chybí,stále

postávám jak kouzelník v přeplněném sále,sám,

nezdálo se mi to,já vzpomínám

na pár vět, jak skvělý připadal mi svět

 proto střežím ten plevelný květ.