víla odkudsi

začalo to divně

najednou dívám se na hnědýho panáka

fernet křísí asi

tvrdý nepiju

ale přinesly ho štíhlý prsty
oči vlasy

tak pozřel sem žaludeční kapky

a otočil

oči od baru

nikdy nevím
kdy
ale tu a tam něco dostanu

je dobře, že nezkoušíš to postaru
jen očima
asi bych je nějak minul

teď stojíš tady
díváš se
zatím co dobrovolně šlapu
na pěchotní minu

co vyskočí
zaskočí

zasekne střepiny
zaseknem se do sebe

dnešní večer bude ten o kterym budem vyprávět
ten první

kdys oholila jezevci dikobrazí bodliny.
aby tě jedem nezasáhly

snad si mě pozorovala
pak přišla
dostala
nechceš si odnést rány
až přestanu vnímat
a unáhlím se blízkostí.

zas si do morku kostí zapisuju
vílí radost

taneček na chvíli

sotva jsi začala

a máš mě v moci
uprostřed

močálu

světýlko

bílý