Tyler

Dítě zrozené z vášně, lásky a šílenství tiše leželo

Občas se jemným hláskem přece jenom ozvalo

 

Byl narozený jako sirotek, neznal rodiče, ani jméno svoje

Oblíkli mu plenky a zavřeli ho do temného pokoje

Chyběla mu láska, trpěl steskem, on netušil nic

Ale věděl, že by měl mít lásky o něco víc…

 

Jeho matka leží někde pod mostem,

Feťácký doupě a sjíždí se koksem.

Jméno mu vypůjčené dali,

 právo na jméno, to ztratilo se v dáli.

 

Jednoho dne tenhle ztracený kluk,

Zjistil, že realita bolí,

Chtěl jen, aby ho všichni nechali jít cestou svojí

Začal se bát, začal mít strach, volali ho hlasy,

To jeho mrtvá matka ozývá se ze záhrobí asi…

 

Celý život toužil ji poznat na chvíli jen,

Aby se ujistil, že to celé byl sen?

Nechtěl být tím opuštěným,

Společností vyvrženým…

 

Náhle přišla ta kouzelná dívka,

Zaplnila prázdnotu a vytáhla ho z hlubin prázdné duše

Za chvilku zapomnění, draze zaplatil

 

A tak žil dál bez lásky, kdy nevěděl kudy kam

Potkali jsme se a každý jsme šel dál

Dal mi zjištění, že láska mnoho podob má,

I když ji cítíš, ale nemůže být tvá

 

Jednoho dne přišel mi dopis, on líčil mi celý život svůj

Já slíbila, že zanedlouho napíšu ten můj

Psali jsme si té dlouhé noci

Jenže on byl daleko a bez pomoci

 

Druhý den zrána,

přišla mi zpráva

v jeho novém autě na sedačce seděl,

V ruce prášky

Celou tu dobu, že umře už věděl.

 

Tak život si vzal,

Aby dál nestrádal…

 

AIDS mu vzalo naději,

že láskou se jednou jeho život zaplní

a když potkal ji

už bylo jasné, že jeho sny se nesplní…

---