Nahodne setkani

“Promin, vsechno nejlepsi k svatku ponizeni vsech nezadanejch…”, rekl Alfonz, kdyz otocil hlavu pri vyfukovani koure a omylem tak zahalil slicnou navstevnici kavarny sedici u vedlejsiho stolku do belaveho oblaku. Cetla jakousi seslou knizku v hnedozlute obalce. Jeji reakce byla ponekud prekvapiva.

„Nic se nedeje, mam rada vuni tabaku. Sama nekourim, ale to jen proto, ze mi to pripada zbytecne, kdyz se clovek muze posadit sem a ponorit se do vany dymu. Taky ti preju peknej Valentyn,“ rekla a usmala se na nej.

„Mozna to mohlo znit trochu depresivne. Nechtel jsem privadet spatnou naladu. Ja jsem Alfonz.“

„Ja jsem Katka. Vis, nemusi to byt jen svatek ponizeni. Muze to byt vlastne docela legrace. Nechces odsud vypadnout? Je tu mrtvo.“

„Jasne, sel bych se projit. Potrebuju si trochu procistit hlavu...“

„Porad to nechapes, pojd,“rekla a vzala ho za ruku.

Po chvilce ho zavedla do zapadle vecerky, kde za pultem pochrupovala stara prodavacka s usmevem na tvari.

„Cervene nebo bile?“ rekla s lahvi bileho uz davno v ruce.

„Udivuje me tvoje jistota.“

„Co tim myslis?“ podivala se tazave na Alfonze a zacala vychazet ven.

„No vsechno co delas, vypada to jako kdyby ti nekdo presne rikal co mas udelat, rict a tak...“

„Mas tak trochu pravdu. Vsechno to, ale pochazi z jedny myslenky. Koukni se jednou na svet ocima herce, ktery stoji na podiu a ma absolutni volnost improvizace, jelikoz on sam je herec, reziser i producent zaroven.“

„Ty hrajes divadlo?“ zeptal se Alfonz se zajmem.

„Vsichni hrajeme divadlo. Jen zalezi na cloveku jestli za vlasce loutky taha nebo jestli za jeho vlasce tahaji ostatni.“

Sli bourlivou noci Male Strany a odbocili na Petrin. Alfonz si nahle uvedomil, dve veci: za a prve, nezaplatili te stare pani z vecerky za vino a za druhe, Katka nechala svou knihu v kavarne, kde se potkali. Zastavil se a pripomel Katce ony skutecnosti s trohou viny v hlase.

„Jsi velmi vsimavy clovek“, zasmala se, „ted se podivej na svet jako na souhrn objektu, ktere bud jsou vyuzivany a nebo ne. Vybav si cloveka, co kolem tech objektu chodi a nevyuziva je a cloveka co je vyuziva. Druhy clovek si zadny z nich neprivlastni. Kdyz uz objekt nepotrebuje, polozi ho na nejake misto a vi ze az ho on nebo kdokoliv jiny bude potrebovat, ten objekt tam bude.“

„To dava smysl. Vypliva to trochu z ty drivejsi myslenky...“

„Jesm na tebe pysna. Zacinas mi rozumet,“ znovu se krasne usmala a konecne otevrela vino a napila se.

„Tak na Valentyna“ pronesl -stale s jistou mirou ironie v hlasu- Alfonz a prihnul si zlute tekutiny.

Popijeli na lavicce a povidali si o jejich divadlech, o hercich, o vlascich i o kulisach. Alfonz se po nejake dobe zvedl a rekl, ze je cas se vratit dolu. Sli skotacivym krokem a dole se polibili na rozloucenou. Rozesli se a i Alfonzovi ted bylo jasne, ze se jeste nekdy nekde setkaji. Kdy a kde uz bylo nepodstatne a nedavalo smysl si nic predem domlouvat. Az se oba dostanou na stejne misto ve stejny cas, poznaji se a budou pokracovat v rozhovoru, jako by prave sli pro druhou lahev vina.