Deziluze

Že vděčím
              Já ti marných slz
   po zlobě
jež vyvěrá z tíhy nás -
Při svíci co v chrámu zhasíná
      se písmo ztrácí
A slova
          jak plynula v nich zajíkavě
                              v ozvěně se bortí
A v kříži kam pohledy
se upínají pravdou -
zasévají jen lež.

A ta lež - leží v nás
v marných to voláních -
   po štěstí neb opilo  

                                    nás s nocí

S lahví vína vyprázdnila
           naše srdce s ránem -
A tys spala se mnou
v ránu já byl pro poezii
lačným soustem -
                       pro život jen válkou.