skrytá pocta spornému tisíciletí

31.12.1999, tri hodiny pred pulnoci.

kulaté okénko podpalubí světa
se nastevírá a domnělá bouře nad mořem je pouze pohádkou
pro pohodlné cestující
pár kapek akvamarínu cákne do tváře a
poslední zrnka písku zasypávají
zdravý rozum z bezedné sýpky boží
den jako každý jiný a přesto se neubráním
naprosto nesmyslnému pocitu vzrušení
chvíle nervózního přešlapování
paluba mrazem nalíčená a stříbrná šeď nebe
zarytě mlčí
ignoruje naše symboly vlastní nedotknutelnou symbolikou věčnosti
v níž všechna čísla jsou si rovna tím
že vůbec neexistují
to lidé potřebují své berličky a zástupné důvody
k radosti a strojenému běsnění
přesto přese vše to funguje
ostatně
vždycky jsme toužili po pevném bodu
jenže Zemí stejně
nepohnem ani o píď

---