Co se stane, když zhasne světlo?

 Jsem člověk a jako každý takový i já mám své stinné a světlé stránky. Oba koutky mé duše mezi sebou často bojují a jen výjimečně mezi nimi ucítím rovnováhu. Co se však stane, když stín převezme žezlo a světlo se začíná ztrácet, až úplně zanikne?

   Nejsem si jista, zda-li ten pocit dokáži správně popsat. Člověku jakoby se v jednu chvíli zastavilo srdce a ve stejném okamžiku se rozeběhlo tak rychle, jako když šlápne na plyn a vystřelí prudkou rychlostí vpřed. Mysl se pomalu odpoutává od těla a za pár chvil si již putuje jen tak, nazdařbůh jak se jí zlíbí. Unášejí ji smutné, zbytečné a zoufalé myšlenky, na které není radno myslet a které způsobují jen bolest.

V tomto okamžiku si člověk uvědomí, jak moc pomíjivé je štěstí, protože celou duši zaplňuje stín, a světlo, které k životu potřebujeme, začíná uhasínat. A najednou není jak jít dál. Není proč činit věci, které se do té doby zdály samozřejmé. Plamínek, který v nás symbolizoval naději je najednou pryč a nám nezbývá nic jiného než sedět, s hlavou svěšenou a v duchu nenávidět ty všední a pomíjivé radosti dnů, které nám z naší tmy nepomohou.

  Avšak říká se, že za stínem světlo najdeš a proto i temnota v nás nemůže trvat navždy. Stačí totiž svou svěšenou hlavu zvednout a pohlédnout kolem. A člověk zjistí, že až se někdy zdá, že světlo v nás navždy zhaslo, je spousta možností jak jej donutit, aby znovu vzplálo. Je to totiž velmi snadné.

Stačí jen věřit.