Smutek

Ty

Tenkrát jsi mě políbil v temnu cigaretového kouře,

a pak strhla se vášeň, jak ta nejkrásnější bouře. 

Věřnost, lásku a všechno krásné jsi mi sliboval,

vím moc dobře, jak neskutečně jsi mě miloval.

Pak den za dnem, noc za nocí trávili jsme spolu,

zasnění, milovaní bez jediné kapky alkoholu.

Tak čisté to bylo než přišla osudová chvíle,

a já musela pryč daleko přes nekonečné míle.

Nevím, jak to bylo přesně, já nechtěla se ptát,

ale pravý důvod byl někde jinde, ty víš, že se nemá lhát.

Všechno mi začalo skomírat před očima a hlavně ty,

choval si se jinak a nedával jsi mi už najevo ty přenádherné city.

Řekl jsi mi, že už to nemá cenu, a že život jde dál,

já řekla jsem ti ano, jenže pak přišel ten bál.

Šli jsme tam spolu, jako kamarádi nic víc, 

jenže každá strana má svůj rub a líc.

Tančila jsem, bavila se, štěstím jsem se smála,

jenže pak jsem uviděla, to čeho jsem se bála.

Stal jsi tam s jinou, to před týdnem jsi mě ještě miloval,

Nebylo od tebe hezké, jak jsi se tenkrát zachoval. 

Chtěla jsem to nechat plavat a prostě dál jít,

jenže v kapkách alkoholu, chce člověk pravdu mít.

Já začala jsem plakat a věděla jsem dobře,

že za náš konec může slečna s očima barvy modře.

Začala jsem se lidí ptát a taky jim vyprávět,

pravdivé příběhy a v krutých slzách se dál utápět.

Lidi mé příběhy a vyprávění zbožňovali,

jenže je taky vyprávěli a lživými slovy upravili.

Pak ta holka s modrýma očima, která tě taky asi milovala,

si je u mě pro tebe jednou vyplakala,

protože jsi jí lásku nalhával a asi jen na oko jsi miloval,

tak řekla jsem to přátelům, ty by si se ani nezmiňoval. 

Zase s jinou jsi si romanticky a hezky dopisoval

a tu modroočku jsi prostě dál s nezájmem ignoroval.

Provedl jsi hnusnou věc, to ani nechci psát,

jen chápej mě, že lidi vždycky musejí se ptát.

Já nemám důvod neříct věci, který se mě týkaj,

jenže teď tvoje výčitky na moji mysl dýchaj.

Mrzí mě, že jsem nedržela jazyk za zuby,

jenže ty lži, co se teď říkaj, já nevkládala nikomu do huby.

Říkala jsem to některým uším s vírou v mlčenlivost,

jenže jsem naletěla jen na svou vlastní hloupost.

Mám teď jiného, který pro mě udělá všechno,

jenmože  ty víš, že chci jenom jedno.

Zůstaneš mi v srdci, navždyky s tím nic neudělám,

pro tebe jsem skončila, díky všem těm pomluvám.

Přeji ti štěstí s krásnou neznámou, i když jsem věřila, že patříme k sobě,

nevím jestli ve štěstí nebo neštěstí, jistý jen je, že jednou budeme v hrobě.