Vzpomínání

Žvýkačky na stole

zůstali mi po Tobě

a prázdná karimatka.

Ticho přes smutek už ani neslyším,

v duši se utěším tehdy, když si vzpomenu

jak jsi na mě jemně včera kouknula.

Bylo to něco nepopsatelného.

Blízké snad jen pocitu při pohledu

na rosu stékající z trávy

do šálku Tvé ranní kávy,

když snídali jsme při svítání.

Tenkrát, když ještě snídával jsem.