Proud

po tolika letech a přece po minutě
po minulý minutě kdy bolest narůstá
ale ve chvíli kdy zavoní pomněnka jde všechno od začátku
včetně slov a rozpačitých tich
a potom nad světly rozmočenými ve Vltavě
jako kus něčeho měkkýho na dotek co se špendlí na rameno
aby člověk nebyl tak úplně na ocet
a je tak lehce jakoby před závratí
a chce se šeptat ale spíš řvát
a drtit
slova
aby nikdo nezůstal na pochybách
třebaže s trochou štěstí nikdo o ničem nepřemýšlí
to je to slovo
nepřemýšlí
to by v tuhle chvíli jenom necita
no a nakonec dobrou noc
bylo to krásný krásný jako vždycky