Kapitola druhá- Kruci Bayern!!

 

Teď vám začnu vyprávět o mém běžném pondělku….

Je pět hodin ráno a já sem se už jsem se jen tak převalovala ze strany na stranu.

Najednou se ozvala docela slušná rána. Právě jsem se ocitla na podlaze svého pokoje. No, tak jsem pro sebe řekla:

,, Asi jsem s tím převalováním trochu přehnala…´´

Nic se nestalo. To jsem usoudila s toho, že sousedé z nižších pater nepřišli zlověstně bubnovat do našich vchodových dveří.

Snažila jsem se vstát jako to dělaj ve většině akčních filmů, aby ten můj pád byl aspoň trochu důstojný…

Dala jsem si ruce za hlavu a pokrčila lokty a provlnila jsem tělo a nic. Skončilo to další ránou…

Asi po čtvrtém pokusu jsem s rozhodla vstát normálně, stejně už bylo načase…tatíček  mě šel právě vzbudit.

,, Alžběto, co děláš na té zemi???´´

,,Tati, já jenom zkoušela vstát jako machr…´´

,,Koukej vstávat ,nebo dostaneš na holou..!!!Šup!!´´

 Podal mi ruku a já se jí pevně chytla a už jsem zase stála.

Vždycky když mě dojde táta vzbudí musím se rychle oblíknout a snídat nikdy nesmím aby se mi nesnížila rychlost.

Nikdy nesvítím abych ve vedlejším pokoji nezbudila rozmazlenou Emičku. Proto si oblečení připravuju než jdu večer do hajan.

Začala jsem se oblíkat, ale bylo mi divný, že jsem přes no c se svých milovaných džín vyrostla. Taky mi bylo docela podezdřelý, že mám obrovskou díru na rozkroku…

Podívala jsem se na ty divný kalhoty a záhada byla vyřešena. Místo kalhot jsem si na sebe navlíkla svetr.

Na neštěstí do mýho pokoje zase vešel táta a když mě viděl řekl mi:

,,Alžběto, přestaň dělat kraviny a dělej!!!´´

Já jsem se tedy rychle oblíkla a šli jsme.

Zimní staďák máme v podstatě u nosu a tak tam býváme za pět minut ani ne…

Táta jde první a odemyká šatnu, kde máme s tátou brusle, hokejky a další blbosti.

Táta má vůči mě vždycky nějakou výtku. Třeba, že si nezastrčím dres do kalhot, nebo že mám blbě nandaný rukavice apod.

Když se ustrojíme a táta mi vytkne tisíce a jednu věc můžeme jít na led.

Táta na mě začne najíždět a já puk musím dopravit do branky a tak to jde celý ranní trénik.

Táta mě nikdy nešetří a , aby mě vyhecoval tak mi nadává do sralbotek a maminčiných mazánků…

Po něžném asi hodinovém tréninku mě táta doprovádí do školy, která je od stadáku asi dva kilometry.

V tu chvíli máma budí mé dvě sestry Sandru a Emu.

,,Holčičky vstávejte příjdete pozdě o školky!!! Holčičky!!!´´

  Řekla máma a přitom zaklepala na dveře Sandřinýho pokoje.

,,Holky, vstávat!!! A honem!!!´´

Otevřela dveře od pokoje Sandry.

,,Mami, já už jsem vzhůru docela dlouho a nekřič tak budu mít z tebe pupínky….´´

Řekla ségra od svého zrcadla kde se právě líčila.             

Máma se mlčky odpotácela ke dveřím a Sandra na ni zařvala  :

,,Mami, prosim tě já dneska přijdu asi v pět…´´

,,Po tomhle vystoupení půjdeš akorát tak brzo na trénink a domů..´´

,,Ale, já se tě neptám.´´

,,Jsi jako dost drzá princezničko, ty půjdeš domů a žádný pozdní příchody.´´

V tu chvíli se k mámě přisoukala Ema s aktovkou na zádech.

,,Mami, ty se hádáš???´´

Zeptala se.

,,Ne kdepak já si povídám s tvojí sestřičkou..´´

   ,,Mami, ale Tom mě pozval na rande…´´

,,Nikam!!! Pojď Emičko má š na stole čajíček s medíkem.´´

 Mamka odešla a Ema na Sandru vyplázla jazyk a zašklebila se na ni.

Sandra si tom samozřejmě nenechala líbit a tak po Emě hodila mobil.

Na neštěstí tam prošla máma a každý si určitě dokáže domyslet jak to dopadlo.

Máma do školy doprovází Sandru i Emu, protože chodí do stejné školy jako já…

Já se s tátou u školy rozloučím a musím čekat na sestry .

,,Ahoj, Alžbětko!!!´´

Křičela na mě Ema z dálky a rozběhla se ke mně.

Totiž mě se už od té doby co se Ema narodila zdá, že má radši mě než Sandru….teda to jenom mezi náma já bych taky Sandru nejradši kopla do toho jejího vyšpulenýho zadku. Bohužel nemůžu, kvůli rodičům…

,,Ahoj, Emčo!!!´

Objala jsem jí a vyzvihla do vzduchu.

,,Sandro, prosim tě já myslela, že si vezmeš tu novou růžovou minisukni…Kde jí máš???´´

Křikla jsem na ni, protože jsem věděla že jí máma zakazuje nosit. Proč???Protože, jí máma jednou nachytala jak jí ruka šmatlaka jednoho kluka ze školy přistála těsně pod sukní….

 ,,Drž, hubu!!! Ten svetr co nosíš vypadá jako, když ti ho přežvejkala kráva…´´

,,To víš jsem na něj hrdá..´´

Odvětila jsem jí.

Zatím co má setra sedí na lavicích jejích idolů já  odvádím Emu do první třídy.

Pak jdu do svojí třídy na schodech několikrát po sobě zakopnu a dopadnu rovnou na hubu.

Vždycky když se konečně doplazím do schodů tak zjistim, že něco nemám, tak jsem z toho vždycky na nervy….

Dneska to nebylo vyjímkou a ještě když zjistíte, že máte první hodinu němčinu( můj nejméně oblíbený předmět) To už je rovnou na Bohnice!!!

 Mezi spolužáky bych v oblíbenosti klesla na úplné dno, ale najde se i pár jedinců, kteří se mnou promluví.

To jsou trapáci, co???

Moje nejlepší kamarádka, která má podobně hrozný jméno jako já….Jmenuje se Květoslava (říkám jí prostě Květo!!!!

V dnešní době jsou taková jména nepřípustná.

Když příjdu do třídy doslova odhodim tašku a chvíli poslouchám co si vypráví Sandra se svými ,,Kamarády´´.

Ona seděla zrovna dneska na Davidově lavici a ku podivu měla na sobě minisukni, Protože si jí nosí v tašce a pak se na záchodě převlíkne. David ten neuvěřitelně krásnej kluk ze třídy sedí za ní a poslouchá její absolutně nemožné vtipy.

Řekla jsem si pro sebe:

,,Měl by tu svojí prasavici vidět bez kila make-upu , pak kdo by tu byl krásnej…´´

,,Jsi tak krásná!!! Ty nejseš vůbec podobná tvojí sestře..´´

Řekl David Sandře.

V tu chvíli jsem se naštvala  a řekla jsem si musím jí nějak zpříjemnit to laskání…, jelikož jsem měla zrovna tenhle týden službu na tabuli a netekla voda tak jsme měli pod tabulí kýbl s nechutně páchnoucí vodou. Rozhodla jsem se toho využít…

Nejdřív jsem si šla do školního automatu koupit horkou čokoládu. Pak jsem vzala houbu a nalila na ni nad kýblem čokoládu. Hned potom jsem zamířila na nic netušící  Sandru a…HOOOP!!!!

Sandře dopadla houba rovnou do obličeje a z obličeje do klína na bílou minisukni.

Všichni se začli neuvěřitelně smát. Dokonce i Davídek se neudržel a chechtal se s námi.

Sandra se nedala ,zvedla hlavu a vstala a přímou proti mně…A jak to tak bývá začala bitka!!!

Okolo nás se začali shromažďovat převážně kluci.

Sandra mě zatáhla za vlasy a já kopla a takhle to pokračovalo až do chvíle než přišla naše úča  na němčinu, která neumí česky….Když nás viděla začala křičet tou svojí hatmatilkou a my jsme se radši pustily a čuměly jsme na ni jak dva puci.

Tahle poněkud hrozná situace chce aby jste mysleli na něco srandovního a tak jsem myslela:

Vzpomínala jsem na to jak jsme Sandrou tancovaly úplně nahé v koupelně, nebo jak jsme se společně koupaly ve vaně…

Tyhle vzpomínky v našem dnešním vztahu nehrají žádnou roli, protože obě je už neznáme.

Začala jsem se hrozně blbě smát, že se na mě ta učitelka podívala. Z toho co se dělo jsem předpokládala, že říká  něco na způsob:     

     ,,Co je tu k smíchu???´´

Nebo něco podobnýho.

Z téhle situace ně dostala Květa stoupla si a jelikož žila asi pět let v Bavorsku, tak jí  odříkala, že já za to nemůžu…

Jak se zdálo učitelka jí skočila na špek….

Řekla mi:¨

,, Elisabeth, setzst.´´

Z toho jsem pochopila, že si mám sednout a tak jsem zamířila ke svojí lavici kde na mě čekala Anežka, kterou baví fyzika s matikou.

Hrůza co????

 Najednou se stalo něco divnýho…

Květa vstala a šla před učitelku a zase jí něco řekla v tý hatmatilce. Učitelka se na ni divně podívala a i s mojí sestrou jí vedla ze třídy.¨

Byla jsem z toho na prášky.

Po hodině se Květa vrátila s papírem v ruce:

,,Co se děje Květo??? A vůbec co si jí to řekla???´´

,,Běto….Přiznala jsem se ke všemu a vzala to na sebe a dostala jsem napomenutí za obtěžování spolužáků.´´

,,Ale, počkej. Vždy s tím tě nevezmou na střední…´´

,,Nevadí mi to a hlavně se nechoď přiznávat. Do Německa mě vezmou, ale musim něco našetřit.´´

Viděla jsem jí jak si smutně sedla do lavice a papír si ze všech stran prohlížela. Z očí jí za chvíli začaly  stékat slzy.

Víte, ona  je docela chytrá a po devítce měla jít na jazykovej gyml a tak jsem se rozhodla pro zásadní věc…

Odpoledne po škole jsem šla k bankomatu vytáhla svojí kreditku a byl na ní docela slušnej obnos za zápasy atd.

Skoro všechno jsem vybrala pak jsem šla na trénink fočusu do klubu.

Ve fotbale jsem zásadně brankář, ale učej nás i to co mají umět  třeba  útočníci…

Po fotbale mě čekal táta s klubem na zimním stadáku, ale já tam nešla…

Došla jsem k bytu Květy a byla jsem jí schopna říct cokoliv.

Zazvonila jsem a po chvíli sešla dolu z třetího patra před dům:

,,Ahoj!!!´´

Řekla jsem odvážně.

,,Ahoj Bětuš!!!´´  

,,Prosim tě já jsem o tom co si pro mě udělala přemýšlela a tak tumáš.´´

A podala jsem jí peníze, které jsem dostala z bankomatu.

Květa mi neopověděla jenom mě objala.

No, v pohodě, ale věděla jsem že mě táta zabije za to, že jsem nepřišla.

Tušila jsem správně.

Když jsem přišla domů tak táta seděl za jídelním stolem hned u dveří a klepal nervně do stolu.

,,Princezno, kdepak si byla že jsi nepřišla???´´

,,Tati já…´´

,,A kdepak jsou peníze z účtu???Proč pak má moje princezna na zápěstí ty červené čáry???´´

Skočil mi do řeči.

,,Přestav si že i tvoje sestřička Sandra sedí doma řekla mi něco zajímavého.´´ Pokračoval. ,, Že prý tě viděla jak  si podřezáváš žíly a bereš drogy…´´

,,To je mrcha!!!´´

Řekla jsem potichu.

,,Co si říkala??´´

,,Ne…Nic tati.´´    

 ,,Takže si to ujasníme. Domů rovnou po škole a hotovo!!!´´

Já jsem nenamítala.

Hned jak skončila tatínkova hodinová přednáška tak jsem zamířila k pokoji Sandry.

Vešla jsem dovnitř a samozřejmě ležela na posteli s notebookem a psala si s nějakým klukem.

Stoupla jsem si za počítač a otočila obrazovkou k sobě.

,,Hmm, pěkný miluju tvoje polibky a tvé nohy.. Nemyslíš že si na tohle dost malá???´´  

Četla jsem nahlas vzkaz toho kluka, který měl přezdívku ,,Bastard 54´´.

,,Naval to sem…´´

Křičela na mě.

,,Ty potvoro, tak ty našim kecáš…Vždyť víš , že lhát se nemá…´´

,,Naval sem ten notebook!!! Jak to mylíš???´´

,,To víš čirou náhodou jsem se dozvěděla, že si podřezávám žíly. Pokud si dobře vzpomínám, tak si myslim, že tuhle čáru mám od tvých nehtíčků…´´

A Zakroutila jsem nad ní hlavou, vrátila jí notebook, nakonec jsem se odporoučela...

To je asi tak celý můj den.

Ještě občas vyzvedávám Emu z družiny.

 

---