Mimoměsíčňan Vláďa Remků

Raketa už konečnečně dosedla na pevný Měsíc.

Mladý a nezkušený Vladimír Remků bleskurychle vyběhl z těsné rakety a protáhl se:

,, Jeřžiši!! Konečně čerství vzduch. No, jo ten mi leze až pod skafandr,,,´´

Náhle se před protahujícím Vláďou objevuje nějaké podivné monstrum:

,, Co tu pohledáváš mimoměsíčňane??´´zahulákalo jednooké monstrum.

Remek vůbec nezpanikařil.Jenom se málem počůral strachy:

,, Já to tady zkoumám....´´

,, Ty se opovažuješ mi hledět do máho oka???´´

,, Promiňte, já jsem Vám nechtěl hledět do oka.´´ rozklepal se strachy.

Mimozemštan  si mohutně odkašlal a vysmrkal se.

,, Copak, copak... Trápí Vás rýma???´´ stoupnul si na špičky a přtom myslel na to jaký bude komunistický hrdina.

,, Ale...´´ mávnul chapadlem ,, Bolí mě v krku a pořád smrkám žlutý nudle...´´

,, Jistě, ale my lidé už jste pár let za opicemi, tudíž máme STREPSILS!!´´ Remek zašátrá v kapse u skafandru a mumlá:

,, Ne, ne to jsou klíče od našeho žigulíka. Tohle je devizový příslib do Jugošky...´´

Asi po půl hodině:

,,  No, tak tady to je!!!!´´ pousmál se a podal strepsilky mimozemšťanovi.

,, Díky, mimoměsíčňane!!!´´ volal na mizícího Remka.

,, A neútočte na na Zemi!!´´ Vykřikl mizící Remek.

,,To víte žejo!!´´ vykřikl a po tichu si pro sebe zabrblal,, Stejně zaútočím!!´´

A tak skončilo první setkání s mimoměsíčňanem děti. Dořekl větu mimizemšťan.