Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec s tím vším

08. 03. 2011
1
0
746
Autor
PhoebeTurner

         Jako vždy jsem se vydala na své oblíbené molo fotografovat. Je zima a ve vzduchu cítit něco, co nelze popsat. Jako by se něco blížilo, ale všichni jen zmateně stojí, vzhlíží vzhůru a čekají. Byl cítit velký příval smutku v mém srdci, ale ostatní to neviděli. I když bylo pár stupňů pod nulou, já se na to molo posadila. O všem jsem začala přemýšlet, o smyslu života, o tom, jestli se objeví někdo, kdo mě pochopí. Skutečně pochopí. Chtěla jsem cítit objetí a bezpečí. Jistotu, že všechno, co dělám není zbytečné, a i když to bude znít divně, tak i lásku. A tak jsem tam seděla a pozorovala rozvlněnou hladinu, která se vlnila v intervalech toho ledového větru. Bylo to krásný pohled, ale i depresivní. Občas si říkám, že bych byla asi skutečnou perlou pro samotného Freuda. Přála jsem si do té vody skočit, utopit se a cítit tu ostrou bolest na plicích. Ale nemohla jsem to takhle skončit. Nešlo to. Byla jsem napravená narkomanka a díky drogám jsem přišla o všechny, na kom mi skutečně záleželo. Jako jediná jsem zůstala naživu a bylo to tak nefér. V téhle nouzi mě držel jen ten, kdo si myslel, že je můj přítel, i když mu občas přetekly nervy.

          Po pár minutách sezení na molu jsem se vrátila domů. Udělala jsem si svůj oblíbený skořicový čaj a posadila se ke krbu, ve kterém hořel oheň. On si sedl vedle mě, ale já se na něj ani nepodívala.

,,Musíme si promluvit." Tohohle slovního spojení se asi bojí každý, kdo jen ho zaslechne.

,,Víš, už mě to dál nebaví. Nejsem si jistý, jestli mé snažení je k něčemu dobré, protože jako by člověk někdy mluvil do zdi. Stejně mě nemiluješ, a jestli ze mě chceš ždímat jen peníze, tak to si najdi někoho jinýho. Já končím. Končím i s tebou. Fakt to nemá cenu." Vstal a hodil vedle mě injekční stříkačku. Z mých očí vytékaly vodopády slz.

          Poslední, co si pamatuju bylo to, že někdo práskl dveřmi a já zase stála na tom molu, co před pár hodinami. Ten, co mě držel nad vodou mě opustil. Další ztráta byla poslední kapka. Svlékla jsem ze sebe oblečení a vydala se do spárů ledové vody...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru