Jaro

JARO

Hledám jen tu jedinečnou

Z nebe krásku nepoznanou

Dívky noční omrzí tě

Jen ten pocit zachrání tě

Pocit jistot

Pocit štěstí

Vědomí že jen ty líbat na ústa krk i bříško smíš

Ale je to relativní

Nikdy nevíš určitě kde skrývá se ten

Ten ďábel, který zničí tvé srdce

Které sežere brečet můžeš jak je libo

Duše tvá už ukouslá je

Rány špatně zacelí se

Ale i přes to vědomí to lidé zkouší dál a dál

Snaží se hledat tu jedinou vyvolenou

Někteří už rezignují, ale ta prázdnota je ubíjí

Ničí a ani peníze box a sex je nezaplní

Čekám a hledám tě chci koukat na tvou tvář

vidět jak pláčeš jak se směješ

za ruku s tebou jít

snad se dočkám

nebo pitbula koupím si

který až budu osamělý a zahořklý   

starý pán sežere mé tělo zetlelé

které se bude nehybně houpat

na provaze ve vánku jarního větru

pocity vyjádřené stejně tě nezajímají

máš dost svých problémů

mluví ze mě jen

největší hloubka duše

jaro to ty můžeš za strasti mé

já už ochotný byl přijmout

vědomí že pro mě není

ale to ty jsi mi připomnělo

že objímat a ležet vedle krásné dívky

je to co je smysl života

A proto má cenu bloudit světem dál

 a hledat tebe …