návraty

Jak říkat to a neuhýbat

To co značí beztvarost

Svět daleko a to co zbývá

Rozmělněno a

Nemůžu psát a dnes už ani tančit

 

Jsem tlamou dutosti –

jako by oči a kůže zmléčněly a nechaly

obě strany dramatu vnímání jaksi

bez vazby tedy v mlze a všude

mé šátrající ruce

 

Jsem špinavá a bojím se nemoci

nerozumím onomu ohnivému štěstí písečných dní

byla to tělesnost proměna je stále tak žhavá

a mé ruce jsou zkřehlé z neschopnosti

zmrzlé strupy a čas ohně nebo popelu

a nebe to s tím nemá co dělat

 

vracím se k vzpomínkám skrze věci

třeba tato je jako kamenný patník

u cesty ale můj život cestou není

ta vyžaduje vzpřímené čelo a vůli

ne mé hořící mléčné kroužení

kroužení a nalézání šklebů stejného

 

bylo to dokonale prosté zbyl jen rytmus

a člověk cítil jak se zevnitř prozařuje a plodí

tvář matná solí byla omývána světem

šla jsem daleko k ohňům své duše a oni

mluvili řečí baobabů a voněly máslem

spájely živly na plotnách břicha   

řičely šuměly a pořád se smáli

 

byly to jen tušené ohně a vzplanuly

a teď

požáry nově rýsují krajinu mé bytosti 

 

 

Nezačínat znovu

navazovat

Vztahy se slovy však

Rozhodně

 

Milujeme zjevně zejména skrze věci

A přitom je vztah k nim to jediné co zbude

 

Ona chladnost není má

Prostupuje mě odkud si

Je však teplo v břiše kytar

Jsou také slova z dvojí dálky

 

Jojo dětinského Boha

To je člověk

Schoulený v embryionální blaženost

K nebi zemi nebi v hlavě vodnatost a víry

Točí se člověk o život

 

Stojím a pomalu otáčím hlavu

Odsypávám kruh zrna ochranný kruh

Zrna obtékají nábytek a mísí se

Zaplavený svět podoba hledaného ticha

Zrnitého ticha okrouhlých hlav

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Letěla bych ale bojím se měsíce

Bázní protkané tělo kráčí

Ale jen v duchu je mu uzavřen

Nápoj schopnosti nesnít

 

Kráčí různě skrze dělení

Prsty obtáčí příběhy a melodie

Vydýchané a vrásnité jako víčka

Je třeba tomu tělu činu 

 

Nedostává se jen tlak za čelem

Dobrovolně se věsím ve vláknech zapomnění

Platím hloupostí a barvami dostávám

Sny mé oči se zastavují a čekají

Na kamenné hvězdy na tramvajových kolejích

Vykřičené hrdlo

potřebuju se dotknout a sama

sebe zmírnit

 

 

---