doma v kuchyni

Tenoulince zní praskání krejčovských nití. Slabounce, když padaj na zem. Válejí se po vteřinách. Pokaždé když vzpomenu si. Co se vlastně nosí, spíchnu si to sám. Mám nadání na jehlu s nití. Mám krejčovskou náturu. Dívenky by mohly závidět, já však šiji nebo pletu pro sebe, něco jako Klinger ze seriálu MASH. Mám tolik rozdělaných věcí a ku pomoci nikoho. Vyhlížím z okna jestli někdo nejde, však raději pletu svetr. Po babičce jehlice ruší spánek sousedů, jak o sebe cinkají a potají se usmívám. Spát jdu pozdě v noci až mě přemůže únava. Ulehám na pravý bok, neb tak se cítím bezpečně. Výtečně mi sedí kulich, přece jenom rána ještě bývají chladná a nerad bych nastyd. Opravdu, spím s kulichem, ale přes léto si ho sundavám. Usínám rychle, když do snu vstoupí mi krychle. I jiné věci se dějí jak krůpěj po krůpěji počítám stehy svého nového saka.