15. SUPERKOULE - dobře utajené housle - dílo č. 7

dobře utajené housle



V místnosti pod šatnou prvního patra
i dnes dýchají tóny loňského podzimu
uspěchaně a překotně, jako když poprvé
nevěrná žena
- poprvé hraje na flétnu
a snaží se být stále stejná
přede všemi
a netknutá polibky těch
o kterých si myslela, že nejsou hodni
i teď, na jaře, ty noty kolem jen
jen poletují
vzájemně lžou si
a všechny začátky se jí najednou nezdají být
- tak nevinné

/mýlí se, že pochopila/

že nebylo správně ani držet se houslí
ta místnost zůstává stále v domě
dole, vyzývavě rozkročená
- ať líbí se jí to či ne
křičí, že nic neutají
a ten křik nabývá a roste 
bláhová, protože jen myslela
a nevěděla - nejsou hodni
i teď, i když ví, i přesto
dvířka k houslím - ta v patře 
otevřena.

Jak sprosté.