Barová balada

Nikdy ses neptal,

bral sis, cos chtěl.

Že tak ubližuješ jiným,

jako bys nevěděl.

Teď sedíš sám v baru,

v tom posledním, co ještě nezavřel.

Bez nálady a bez přátel,

na ty jsi, kdo ví proč, už dávno zanevřel.

Jak snadno jsi všechno vzdal,

štěstí a lásku utopil v ginu.

Snad vůbec ti nevadí, že zůstal jsi sám

jen s tou sklenicí, na kterou svaluješ svou vinu.

Nic už tě nebaví,

řekni, co máš ještě rád?

Kdy naposled jsi dělal něco, co za to stálo,

kdy jsi se naposled zkusil smát?

Za chvíli tma promění se v šero,

ty konečně potácíš se z baru ven.

Jdeš tam, kam dřív jsi chodil domů,

snad v tu chvíli říkáš si, všechno je to sen.

Konečně odemykáš dveře bytu,

tvoje kroky vedou rovnou do postele.

Jsi tam sám, ona je pryč,

ráno neudělá snídani, peřiny neustele.

Tak tohle jsi chtěl?

Ona byla poslední, kdo chtěl s tebou žít.

Odešla.

Je konec, už můžeš jen snít.