Panstvo

Božské to světlo jež svírá svět,
V podhůří hor a na stráních,
Vlévá se v údolí v překrásný květ.
A probouzí za lidských sípaní...

A hle! Kokrhají už kohouti!
Ubozí lidé snaží se prchnouti.
Neb práce volá, vidle, hrábě, pluh,
jež omotán je spoustou barevných stuh.

Pro panskou chamtivost, ohýbat hřbet,
pod bičem drába krčit se,
avšak vyrazíme - li se šavlí vpřed,
pány donutíme omluvit se.

A tak se stalo, mraky lidí po krvi žíznící,
Volají, pryč se sametem, pryč s desátky!
Rovnost pro všechny, zmizte vy bídníci.
Panstvo si už s předstihem, váže oprátky…