Úsměvy bource morušového

Na tváři bezertý úsměv

Clinta Eastwooda

Švihák

Stejně jako já

Zarputilé nebe

rozhazuje na zem bodavé kapky

vzpomínky

velmi ledabylé

že to tenkrát nebylo zas tak jednoduchý

Je listopad

Bourec morušový

splétá

velmi jemné hedvábí

Tolik štěstí radosti

prý jim zvoní hrana

Ach tak něžná příliš něžná

Hrana byla slyšet ale nezvonila

To jen chechtala se v podhradí

tahala nitky

a teď chechtá se dál

A mě nezbývá už nic

než švihácký výraz se špetkou ironie a dvěma velkými stroužky sebejistoty

usmívat a mávat

vždyť mám své

slunéčko netečné